eNCé, to NechCeš!Bodré podoledne milí kolegové,
mnohokrát jste si mohli z řádků recenzí a zkušeností majitelů MX-5 přečíst v různých obměnách totéž: jak v našich autíčcích vzkvétá řidičská dovednost, kolik dalších porcí radosti bylo vyježděno, jak jsme v nich šťastni, jak věříme jejímu podvozku a jaké krásné krajinky se před námi otevírají. Předpokládám, že není zapotřebí na tomto fóru abych to i já opakoval. Už i pro to, že mé řidičské dovednosti nevzkvétají. Ale o tom později.
I nejméně populární třetí generace by si zasloužila stoprvní oslavný článek, ztužený vtesáním v žulový masiv. Přesto to teď vezmu za mnohem kratší konec a popíšu cože v NC pudí radost a budí starost. Bude to trochu mlácení prázdné slámy a nimrání se v hnidech, nicméně špetička něčeho ostřejšího do zdejší zbytnělé cukernatosti je myslím potřeba jako sůl.
NÁZEV Pojmenovat tento klenot dálnovýchodní provenience tak prostinkým obchodním označením je myslím přinejmenším nedbalé. Považte. Ve své mateřské domovině se tento roadster prodává pod břitkým Roadster. Za Velkou louží je to ještě horší. Tam jsou majitelé nuceni vyslovovat věty jako “mám v garáži miatu” nebo ještě podezřeleji “moc miluji miatu”. Dekadentní! Kreativnost nepobrala ani evropská verze s kryptozkratkou MX-5, tedy “pátý mazdí experiment”. Jako vážně? I ve čtvrté generaci s milionem prodaných hotovek se v Hirošimě stále pouze bádá a zkouší?
SPÁSA CHODCŮ Jezdí dva druhy NCéček – rozbité a spravené. Ta první k újmě nepřišla v provozu, ale vyjela tak z továrny. S antisportovně zvýšeným podvozkem, který nadzvedl nejedno obočí. Pohledně nízký sporťák byl nešetrným zásahem povýšen vzhledově někam do vyšší střední třídy. Tento kontroverzní počin výrobce je vysvětlován snahou o zmírnění následku srážky s kolemjdoucím. Což ovšem vyvolává další otázku, jak útrobám pomůže ke zdraví, když budou trefeny něčím o pět centimetrů vyšším? Co když je vysvětlení prostší? Když se majitelé rozhodnou si tento nešvar spravit, dodají tak mazdě původně zamýšlenou siluetu a výrazně polepší jízdní dovednosti. Zároveň ovšem pošlou spodek auta těsně nad asfalt, plus mínus 11cm (oproti 19ti u běžných aut). Moje Mazděnka byla při koupi již vybavena “set-downen” Eibach -30mm a za těch 10t.km loni je skoro zázrak, že jsem škrábnul jen jednou. Ale někteří uživatelé mluví dokonce o “neustálých škrtancích”. Mám tedy teorii, že důvodem instalace vyšších fabrikánských pružin byla pragmatická snaha předejít reklamacím, že se s tím nedá normálně jezdit po silnicích a městech. A kruh se nám uzavírá další otazníkem, jestli to spravení z úvodu zmíněného “rozbití” nepovede nakonec k rozbití.
MOTOR 2.0 Divný patron je tento MZR poháněč. Takový bipolární Dr.Porsche a Mr.Hyundai. V manickém stavu předvede z křižovatky tak razantní odpich ověnčený pocitem, že to bylo snad třista z místa. A naopak vás, filuta jeden, napeče ostudným přídělem letargie a poraženectví při nepromyšleném pokusu o předjetí naftového kombíku plného výletníků na Červenohorském sedle. Děkuji za radu, že mám přístroj pořádně roztočit. Svízel je v tom, že na trojku u červeného pole dává tacho cifru 140, což je v dnešním provozu nerozum. A číhat na správný moment se zařazenou dvojkou je takové ucukané, uřvané a nekomfortní. Po této zkušenosti se nejde ubránit myšlence, že verze 1.8 by udělala stejnou službu, výlety by byly podobně rychlé a uživatelsky o poznání příjemnější. Na každodenní provozování je tedy osumnáctistovka úplně nachystaná, ale to naštěstí ta moje dělat nemusí, takže volby motoru nelituju. A třeba časem najdu klíč k nějaké skryté komoře napěchované dodatečným krouťákem. Že by to byl ten druhý, náhradní?
MX-5 Z VÁS UDĚLÁ LEPŠÍHO ŘIDIČE Asi takhle – řízením MX-5 se učíte lépe řídit MX-5. A řízení MX-5 je natolik snadné a jednoduché, že po přesednutí do běžného přepravníku se musíte znovu naučit řídit běžný přepravník. Nebo naopak. Pokud si při zvládání obyčejného auta vozíte pocit, že to umíte znamenitě, pak za volantem mazdy vám její pohotovost a bezprostřednost pořádně pročísne sebevědomé kadeře. MX-5 není učitel, je to jen kvalitní učební pomůcka.
(NE)KOMUNIKATIVNÍ ŘÍZENÍ Tohle je stěžeň všech testů a recenzí. Promluvy o komunikativním a upovídaném řízení. Pardon, ale tohle ve volantu necítím. Též by informace měly proudit od zadní nápravy do sedáku sedačky – žel ani Ň. Naštěstí nepřítomnost těchto vjemů mi nebrání si auto řádně užívat a radovat se z každého ujetého kilometru. Ale přeci jen vědět kolik gripu ještě zbývá gumám v zatáčce by nebylo na škodu, naopak by to případné škodě mohlo předejít. Podezřívám pneumatiky Nokian Line XL, na kterých jsem auto koupil. V zákrutě drží jak přilepené a přibité zároveň, ale kdy jim začne zvonit hrana, o tom decentně, stejně jako zbytek auta, mlčí.
ŘAZENÍ Další takový evergreen až klišé – dokonalé řazení. Tak určitě, zapadá to tam pěkně a rychle, ale MX-5 neřadí přesněji a hladčeji jak třeba Ford Transit s třemi křížky na tachometru! A stejně jako v tranďáku, ani v mazdě neřadím dvakrát tolik jen pro to, že by to byla taková zábava.
PEČIVO V ÚSMĚVU Mnohokrát jsem četl o ježdění s rohlíkem v obličeji. Za čelním sklem NC se tato lehce stravitelná poživatina neservíruje. Většinu kilometrů trávím spíš vnitřní spokojenost nad dobře fungujícím celkem bez mimických výrazů. Pak ovšem nastane moment, třeba po precizně projeté zatáčce, kdy mě funkčnost přímo ohromí. Zažil jsem jeden úsek za hranicemi Slovenska (Myjava – Brezová pod Bradlom), kdy řízení řídilo a svor svoroval s takovou intenzitou, že jsem až zapomněl dýchat! Takže než permanentní rohlík na tváři se v NC zadělává těsto na vysoce kalorickou koblihu.
JÍZDA VE VLÁČKU Už jsem to zmínil výše, že dvoulitrový motor není zrovna uživatelsky příjemný. Naplno se tento neduh projeví při jízdě za někým pomalejším. Zvolit pak v pestré paletě šesti kvaltů ten akurátní je úkol hodný Sophie, stejně bude ústrojí v nějakých divných otáčkách a znít netrpělivými tóny. Běda ovšem se za někým courat v zatáčkách, kde se začne podlimitně nudit ještě podvozek. Tehdy nezbývá, než se smířit že „asi vítr“ vzal střechu nad hlavou, přepnout do módu kabriolet a oddat se všem požitkům, které ještě zbývají. Pěkné počasí, krajina vlevo, krajina vpravo a tak.
JÍZDA VE MĚSTĚ Měl jsem za to, že tento mrštný a obratný roadster je přímo stavěn na hbité proplétání se ulicemi napříč třídami. Ne tak docela. Pohonný aparát tak trochu trpí při pomalém popojíždění v koloně nebo při rozjíždění se v řadě od semaforu. Dlouze musím držet spojku a hlídat aby se motor nedusil a nepodtáčel. Reakce na šlápnutí do pedálu při volnoběhu značí výstřel do otáček a nejlépe se krotí právě tou hodně tuhou spojkou s následným nikoliv rozjezdem, ale rovnou zmizením z křižovatky. A když to před vámi někdo dává na spotřebu, hrozí že mu mazda rozmnoží množinu. Dále, ta zmíněná mrštnost je tady až přemrštěná a neradno ji zneužívat ke skopičinám. Přeci jen prostředí plné aut a lidí nemá moc náladu a nese nelibě sportovní kejkle.
TRPÍCÍ ZÁDA Bolí mě v ní záda. Nejsem zvyklí na kožené sicny a to jak po nich záda kloužou místo toho aby se opírali mi dělá pěknou neplechu. Po dvou stech kilometrech začíná nekončící cyklus krátkých zastávek plný nezvyklých prostocviků. Tohle mě vážně mrzí!
NEVIDITELNOST Nevím čím to je, jestli tou černou barvou nebo placatým profilem, ale jsem ostatními řidiči přehlížen jak Polabí. Loni po ujetých 10t.km jsem třikrát dostal hodně nepříjemnou nepřednost v jízdě. Dvakrát mi tam slepci vjeli z vedlejší a jednou na dálnici u Brna mě z boku málem osolil krátkozraký v sedanu. Že by se mi tohle stávalo v jiných autech, to si nepamatuji. Dokonce za řidítky motorky je tohle jedna z nejčastějších druhů havárek a přesto snad nikdy. A v mazdě za těch pár kilometrů rovnou tři!!!
JEŽDĚNÍ KOLEM KOMÍNA S kolegou NCéčkářem Jirkou, nápadníkem slovácké krasavice, jsme se na jednom (jediném!) srazu shodli, že nás moc nebaví pojíždět jen tak kousek „do vinohradu“. Nejde ani tak o to, že cesty kolem garáže jsou přespříliš proježděné a nezáživné. I funkci nákupní tašky cestou do Alberta pro mlíko zvládá NC se vší noblesou a dělá z ní událost. Ale, jak už jsem tu někde psal, se jízda po půlce naplánované trasy změní v pouhý návrat zpět, při krátkých trasách už moc brzký. Živě si vzpomínám na motorkářskou etapu, kdy po příjezdu a uzření vrat od garáže se dostavil úlevný pocit, že to dopadlo dobře a přežil jsem. Dnes nevím, jak přežiju čas do dalšího výletu. Obzvlášť, když vyslyším volání dálek a naplánuju pořádnou expedici do sedmer hor, záda-nezáda.
NEVÝSTIŽNOST Když se mě někdo vzácně neptá kolik to stálo, ale naopak ho zajímá, co je MX-5 zač a jak to jezdí, nenacházím vhodné přirovnání, jak by ji ve zkratce popsal. Když řeknu, že je skvělá a super, tak je potíž že tahle slova dávno zdevalvovala nalepováním na kdejakou průměrnost. Takže ani zdaleka nemůžou vystihnout, jak skutečně SKVĚLÉ a SUPER tohle autíčko je.
Tož nakonec to tak krátké nebylo a sešlo se toho dost. Ale prosím pěkně, těmihle nectnostmi trápí NC mě! Někomu jinému s rozdílným přístupem k užívání auta a odlišnými šoférskými zručnostmi by to třeba ani nestálo za mávnutí ruky. Přesto jsem tyto kousky přidal kvůli ucelenějšího obrázku, který zde na foru malujeme. Uvítám proto v debatě vaše postřehy nebo korekce, prosím neostýchejte se, popřemýšlejte, času teď v zimě máme značně.