Ten moment, kdy je páteční podvečer, rafika tachometru neopouští rozmezí 80-90, žádné sportovní pilotování a žádné meze adheze, nízké slunko už nepálí a jen příjemně hřeje, okno dole a loket venku, všude voní bílý květ černého bezu, vlasy hladí pověstný vítr, vepředu nezdržuje šnek a vzadu nesere závodník, podvozek i v takové podlimitní rychlosti ctí dvojjediné přikázání - sloužit a bavit, na celý svět huláká pomalá
píseň, a právě v tento moment hrudník opouští takový ten svíravý až úzkostný pocit, který se přes pracovní týden nastřádal a list papíru je zase - na chvíli - čistý. Někdo chce motýle, já doporučuju MX-5 ❤