Mazda MX-5 Fórum ... http://forum.mx-5.biz/

Bože toto letí...

stav tachometru na konci roku je necelých 75k. Tento rok to byla opět neskonalá bída. Garáž je sice hotova a hodna přítomnosti magdalenky (uhádnete, proč zvítězil žlutý epoxy nátěr podlahy?), ale nájezd stále ne.

Trošku jsme si spravili chuť zářijovou rychlou třídenní akcí do okolí Salzburgu, takže si zde opět odložím pár postřehů k Rakouským silnicím.

Ačkoli navigace velí do Obertraun (u jezera naproti od Hallstatuú přímou rychlou trasu po hájwej číslo 1, tahám v gůgl mapách trasu přesně tam, kam mne táhne srdíčko: ověřená trasa od St. Polten přes Frankenfels, pak ostrá levá až do Mariazellu. Vyjeli jsme docela pozdě, moc nestíháme, a tak tentokrát bez zastávky. Zastavujeme se až na obídek za Wildalpen u vstupu do Wasserlochklamm, kde dělají dobré brambory s hromadou masa a zeleniny za příznivý peníz. Počasí přeje, dětský opalovák "padina" v permanenci, prostě paráda. Pokračujeme po silnici 25, což je sice cesta náramně krásná, žel bohu povrchem nekvalitní. Za Mooslandem trháme pravou na 115, ale záhy v Grosreifingu bereme za mostkem levou na malou silnici bez čísla. Paráda! Překvapivě pestrá silnice s dobrým povrchem. Napojujeme se na 117, kde však již provoz pomalu houstne až do Liezenu a dále do Bad Aussee. Nicméně spojnička mezi Bad Aussee a Obertraum je něco, co si fanoušci musí zapsat do památníčku: krátká, ale parádní erzetka plná prudkých zatáček, dva-tři, dva-tři... na začátku dojíždíme BMW 325i v kabriu s párem očividně naladěným na kochací jízdu. Na krátké rovince jsem daný problém k nelibosti řidiče vyřešil a mohli jsme se těšit krásně suchou a především prázdnou silnicí...

Cestou zpět jsme se chtěli stavit v Mariazellu pro perníčky, na makovou zmrzku, a pak si výlet okořenit návštěvou kláštera Melk, který se vždy v celé kráse ukáže při cestě po A1 směr na západ. Tentokrát jsem mezi Admont a Moosland zvolil jižní cestu přes národní park Gesause. Nevím, jestli jim tam hnízdí nějaká koliha, ale už minimálně 5 let, co máme mazdici, je tahle silnice překrásná svým profilem, kochacím okolím, ale žalostná stavem povrchu. Takové silnice této třídy snad nejsou ani u nás! Se slovenskou partou jsme tudy jeli myslím 2016 a stav byl totožně žalostný a náprava v nedohlednu. Alespoň že si jeden spravil chuť cestou Wildalpen v opačném směru: šup do Mariazellu pro perníky, makovou zmrzku neměli, a pak po silnici 71 zpět na 25 a dále na sever k Melku. Zastavili jsme se v jedné zatáčce na odpočivadle, když v tom se údolím rozeznělo hřmění a burácení. Po chvilce se vyřítil zelený Huracán, následovaný asi dvacítkou TOP vozů z vlhkého snu každého petrolheada. Rychlost, s jakou vykroužili danou zatáčku, brala dech...

Po prohlídce kláštera v Melku jsem pohrdnul nabídkou Waze dovézt nás ku domovu nejrychlejší cestou (čti po dálnici), ale vydali jsme se rovnou na sever podél impozantního Dunaje, krajem vysokých kopců posetých vinohrady. Vinobraní bylo v plném proudu, několik traktorů vezoucích úrodu ale nebylo překážkou našemu silničnímu záměru.

Největším úžasem byly takřka prázdné silnice. Zejména Wildalpen byl naprosto prázdný, pár motorkářů, sem tam auto. Nic, co by bránilo svižnému tempu, takže jsme si vše užili měrou vrchovatou...

Najeto: 1100 km
Spotřeba: dle dotankování cca 7,5 l/100 km /třetina dálnice, třetina pod plynem, třetina pianko 80-100
Miaty: 3x NC, 1x ND, 1x Fiata - vždy poctivě oboustraně odmáváno

Do nové sezóny s úpravami!

Nahozeny DRL z ILu (díky Andre_Fux za koupi), a díky Greenman za jarní servis, nové kladky a řemen, nové svíce, vyměněna brzdovka, odvzdušněná spojka, paráda

Nu a vrácen Cobalt, ať to zase trošku zní o co méně jezdíme, o to více si to musíme užít! Start sezony s nájezdem 75k a nějaké drobné.

Létu zdar!

A další rok je za námi, tentokrát se Mazdička projela malinko víc.

Taťka, kdysi mašinfíra, chtěl zažít asi nejhezčí železnici ve švajcu, vedoucí přes sedlo Albulapasse. A protože je to přes kopec do Livigna, bydleli právě zde. Projeli se vláčkem z Poschiavo do Thusis a zpět. Cestu tam si rozdělili jednou nocí, počasí ani časové možnosti jim ale moc nepřály a původně zamýšlení Grossglockner nevyšel. Naštěstí počasí v Livignu již bylo skvělé a hlavní záměr výletu se povedl.

V druhé půli srpna se nám naskytlo hlídání, a tak jsme neváhali a vyrazili se ženou na čtyři noci směr Itálie. Cestu jsme si rozdělili a první den projeli Rakousko po naší oblíbené S6 směr Nassfeld. Cestou počasí nepřálo, pršelo, ale později se umoudřilo a stihli jsme malou procházku u jezera Turrachsee a dali jsme si stále oblíbenější Nockalmstrasse. Po dálničním přesunu a okreskách se koníci pod kapotou konečně zahřáli na pro mne stále oblíbenější Nockalmstrasse, která byla toho podvečera naprosto prázdná. Nahoře jsme byli spolu s meluzínou a zimou sami, proto jen rychlá kochačka a hurá dolů. Moc se mi líbí i silnice z Innerkrems na západ, kdy se dostanete pod dálnici A10 a můžete obdivovat mosty desítky metrů nad hlavou. Škoda jen, že jsme nestihli Porsche automuzeum v Gmundu, holt příště. První noc v Berghotel Presslauer byla skvělá, pokoj s balkonem a vyhlídkou na hory a zapadající slunce byly skvělou odměnou za více méně propršený den.

Druhý den jsme se vydali do Itálie, příjemný sjezd ze sedla s překvapivě malým provozem jsme navázali silnicí SP112 - nepravděpodobná a zbytečně zdlouhavá zajížďka - řeknete si. A právě proto. Cesta se zpočátku klikatí, poté se otevře a pokračuje příjemným tempem. Opět nulová doprava a tentokrát již krásné počasí. V Tolmezu se stáčíme na sever a dáváme krátkou zajížďku na Saint Pietro of Carnia, který měl v jednom ze svých reportu Dopr, a kam jsem se chtěl podívat dlouhé roky. Paráda, vytahuji dron, udělám pár snímků a záběrů do videa, a pokračujeme.

Čeká nás Monte Zoncolan, další povinná trasa v severní Itálii. Opět nulový provoz cestou nahoru, široká cesta, kde se dá hezky odprašovat. Nahoře úzká, prudká, krásná! Nahoře kochačka a zpětně mne mrzí, že jsem si zde neudělal pár leteckých záběrů. Cesta dolů je úzká, pomalá, spíše relaxační - pozor na motorkáře.

A pokračujeme na západ: Volba mezi SS465 a SR355 nakonec padá na první z jmenovaných. Z počátku je cesta úžasná, vede starými obcemi s křivými věžemi apod., poté se zúží a začne stoupat, vše ale odcípá v příjemném tempu s minimální dopravou.

A pak to přijde: kombinace srpen a Itálie: přijíždíme na Misurinu. Kilometr před jezerem stojí auta po obou stranách, zácpa, všude lidí jako na koncertu Rolling Stones v devadesátém. Kola na ramena, otočka a mizíme! Cortina dAmpezzo je jedna velká zácpa a už nás trošku tlačí čas, a to chceme ještě stihnout zlatý hřeb, Passo Giau.

To se nám daří: po odbočení v Pocol zastavuji a chystám techniku, abych si cestu natočil. Naštěstí nás dlouho nikdo nedojíždí, a tak vyjíždíme na úplně prázdnou cestu, tempo si určujeme my, zastavujeme, kocháme se a užíváme si výhledy na majestátné Dolomity. Bohužel nás tlačí čas s ubytováním a večeří, nestihneme si tedy udělat procházku, jen krátké dronění pod vrcholem.

Moc se nám líbí spousta odstavných ploch, které se takhle v podvečer začínají plnit obytňáky. Přesně pro tohle bychom sem obytňákem jeli. Kdo ví, třeba příští rok.

Události dalších dnů budou následovat, zatím se podívejte na videa, která budou postupně přibývat: https://www.youtube.com/channel/UC5gVjF3fCtc15Ie7VOXnavg/videos

v týhle části rakous doporučuju Berghotel Malta! ten tvůj berghotel nevypadá špatně, ale Malta je super - už jen ta silnička nahoru, pak přehrada a nakonec restauračka

Díky za tip na hotel, tu silnici jsem vůbec neznal a vypadá to skvěle

Druhý den jsme se vypravili lanovkou na Marmoladu. Ze zkušeností z předchozího dne jsme měli obavy, že zde bude fronta jakokráva, ale opak byl pravdou, jeli jsme první šalinou nahoru a v kabině jsme se vůbec necpali. Cestou dolů jsme se zastavili na druhé zastávce a prošli se po Trincee della grande guerra - starých zákopech a vykutaných jeskyních z 1. světové. Neuvěřitelné, co byli ti lidi schopni ve své době vykutat a muselo to být peklo. Celkem pohodlně se dá vylézt na jeden z vrcholků, ale přezujte se, já s takovou věcí vůbec nepočítal a ve streetových řidičských keckách to nebylo úplně fajn

Následně jsme se vydali přes Passo Fedaia ke stejnojmenné nádrži, která byla toho času neuvěřitelně prázdná, odhaduji tak 20 metrů pod stavem. Tohle místo ale zbožňuji, protože můžete klidně přejet po korunce hráze sem a tam. Zde už bylo lidí více. Pokračovali jsme do Canazei a v jedné z vraceček je příjemné posezení, kde jsme si udělali svačinu. Ideální místo i pro milovníky aut, můžete zde pozorovat všechny krásy, co okolo projíždějí...

Bylo sotva po poledni, a tak jsme se rozhodli, že se zajedeme podívat do Brixenu, který jsme měli původně v plánu až další den cestou do Insbrucku. Nad Canazei ale začalo peklo, chytli jsme linkový autobus, který rozhodně nebylo možné předjet. V jednom z míst jsme proto raději zastavili, trošku podronili a nechali autobus poodjet. I tak ale byla cesta SS242 přes Ortisei za trest - ale to bývá vždycky a nemám ji rád. V Brixenu se zrovna chystaly pivní slavnosti, tak nebyly ideální podmínky pro focení Filmových míst, ale i tak jsem se po letech dostal na místa, která jsem chtěl navštívit - hlavně z filmu Bláznivá dovolená v Evropě Skočili jsme za Karlem Havlíčkem Borovským a prošli kostely. Cestu zpět jsme si zpestřili přes SP29, zpočátku širokou a svižnou dvouproudovku, která se ale po chvíli dost zúží. Začíná pršet a vracíme se za tmy...

Videa budou postupně přibývat na Youtube

Když už to zde mám jako deníček, přidám i letošní sezónu, která byla nebývale bídná. V květnu se naši vydali do Benátek a cestou zpět si dali ještě dvě noci ve Slovinsku, takže sáhli po Mazdičce. Budiž, aspoň se projela

Náladu jsem si napravil, když jsme s klučíma jeli bajkovat do Canazei. Kola nám vzali kluci dodávkou a my se s kamarádem vydali o den dříve Mazdičkou. Dali jsme si klasiku: St. Polten, Mariazell na perníčky, pak jsme na to šlápli, protože jsme chtěli stihnout Grossglockner. Počasí bylo všeljaké ale drželo se, a tak jsme si užili cestu s podmrakem, což je vlastně to nejlepší. A hlavně: vše, co jsem už řídil, jsem nechal řídit kamaráda a opravdu si po letech maximálně užíval sedadlo spolujezdce! A bylo neuvěřitelné, jak rychle chytil kamarád mazdu do ruky a řídil jak drak!

Štěstí nás opustilo, sotva jsme zaplatili vjezd na Gross. Už cestou nahoru začalo pršet, pod vrcholem jsme potkali dvě české MX-5 (NA a NB). Nejely ale až na Edelweiss, tak jsme nedali řeč. Na Edelweiss krásně fučelo, déšť ale ustal. Dali jsme si nahoře rychlé kafe a frčeli dále. Na Obří betonové stavbě už ale zase lilo jako z konve a byli jsme tam úplně sami. Ale také přišla maximální mlha, takže výhled nula. Vydali jsme se dolů, abychom si stihli koupit něco na večer. Našli jsme si ubytko za Lienzem, abychom se druhý den setkali s klukama v Canazei.

Ráno jsme vyrazili velmi brzy a odměna se dostavila: Azuro, nádherné výhledy a cesta jak z obrázku až na Passo Stalle. Tam jsme chvilku čekali, prošli se a udělali pár fotek, protože sjezd do itálie je jednosměrný. Bylo to super a tohle sedýlko se mi moc líbí. Zajeli jsme i na jezero Braies, ale lidí byla spousta, dali jsme si kafčo a když jsme při odjezdu viděli tu kilometrovou kolonu aut čekajících na zaparkování, byli jsme rádi, že jedeme pryč. Další cíl Missurina, kde jsme spíše jen projeli, ale v Cortině jsme si dali zastávku, prošli se a našli skvělou zmrzku naproti bývalé vlakové stanice. Odfotil jsem si nějaká filmová místa do Bonda a Růžového Pantera a pokračovali jsme na Passo Giau, kde jsme loni byli se ženou. Opět řídil kamarád a já měl možnost se konečně pořádně rozhlédnout po okolí... Následoval opět přejezd po hrázi přehrady Fedaia a už jsme byli v Canazei, kde se za chvíli objevili kamarádi s bajky. Následovaly čtyři dny parádního bajkového násilí. Cestu zpět jsme brali vnitrozemím Rakouska, cesty byly překvapivě prázdné, ale odcípalo to nějak pomaleji...

Mazdička pomalu spinká a snad se konečně příští rok rozjede trošku více

Tak koukám, také slabší sezona, ale stále Itálie zní skvěle! Za mě to byla Francie (Voges) a Černý les, což za mě je stále skrytý poklad kvalitní projížďky Tak snad příští rok bude úspěšnější!

Francie je můj velký sen. Musíme počkat, až malá odroste na 14denní tábory a pak to vypukne. Snad mazda do té doby nezhnije

Nezhnije. Nebo to musíš točit. Já už tu svoji prodal, abych další vzápětí koupil