Bylo nebylo... odpoledne jarního slunečného dne, kdy jsem čistě ze zvědavosti hledal, za kolik bych pořídil nějaký fáro. Ne že bych ho potřeboval, zkrátka jsem byl zvědavej. Mít přehled nikdy není na škodu. No a jak jsem brouzdal bazary po webu, někde na mě vyskočila MX-5 1.6 za cca 75k. Dneska už vím, že to bylo NBčko '99, tmavě zelený. Předtím to byla prostě "Miata z Undergroundů". Samozřejmě jsem ji rozklikl a nestačil se divit, jak takový autíčko může stát tak málo peněz. Zvědavost na sebe nenechala dlouho čekat a našel jsem inzeráty skrz celý český web, kde jsem zjistil, že jsou i dražší a i levnější verze, a taky dvě motorizace. A protože se mi to autíčko fakt zamlouvalo už jen na fotkách, zejména v porovnání velikosti s jinými auty, přečetl jsem si všechny recenze, co jsem na internetu našel, a nenašel jsem snad jedinou negativní, kromě té na YT od Chrise Harrise. Někdo, kdo srovnává Miatu se svou flotilou Ferrari mi může být volný, takže to jsem s ledovým klidem přešel a bylo jasno. Chci Miatu!
Hlad po informacích trval, až jsem nalezl toto fórum. Dozvěděl jsem se nejdříve o tom, jaké Miaty vlastně jsou, pak proč mají některé dvou a některé tříkomorová světla, trošku jiné nárazníky, trošku jiné sedačky... zkrátka jsem poznal NA, NB, NBfl, NC, a něco málo tehdy ještě o chystaném ND.
Moje oko ihned uchvátila nejvíc právě druhá faceliftovaná generace, NBfl - v tom jsem měl tedy jasno téměř od samého začátku.
Poté to jsem se dozvěděl, na co si dát pozor, reznoucí nosníky, prahy, lemy... klasika, se kterou by měl být každý seznámit a smířit. A počítat s ní taky finančně.
Pak už nezbývalo, než vybrat ideální motorovou variantu. Nejdříve jsem bez hlubšího přemýšlení chtěl 1.6 NBfl, dle ceny vypadala jako varianta rozumu, leč samotná MX-5 a rozum nejdou úplně dohromady. Jak moc jsem se spletl. Do začátku léta jsem dokázal došetřit další finance a po poradě s vámi, zdejšími členy, mi bylo jasné, že nechci nic jiného, než je 1.8 se samosvorem. Nebránil bych se žádné variantě, ať už by to byla Sportive, Unplugged či Memories edice, nebo jen obyčejná sériová "jednaosma", jen jsem měl silné preference v černé a tmavě modré barvě a naopak jsem nechtěl stříbrnou či jinou světlou barvu. Léto jsem strávil na Islandu, takže bylo jasné, že Miu budu pořizovat na podzim, možná dokonce až o rok později, na dobrou nabídku Miaty člověk zkrátka chvíli musí počkat.
Nepořídil jsem. A zase ne. No tak sakra...Našetřeno bych měl, rozpočet cca 120-130 tisíc a jasný požadavek - 1.8 NBfl se samosvorem. O tom už dál psát nebudu.
Když chcete něco výjimečného, musíte proto něco udělat. Proto bylo u mě na programu už od srpna neustálé sledování nabídek autobazarů i soukromých prodejců v okruhu 800km, a brzy přineslo ovoce.
V Benešově se objevila pěkná NBfl Sportive 2002 s nájezdem 220k za 110k. To znělo jako fér nabídka. V den, kdy jsem volal na rezervaci, si jí někdo koupil...
Následovalo další čekání, než se ve Frankfurtu nad Mohanem objevila krásná NBfl Unplugged 2004 s nájezdem 78k za 4250€, cca 115k Kč... suprová nabídka. Volám, domlouvám se anglicky s německým bazarníkem, který v angličtině neexceloval, ale pomocí mých 2-3 synonym každého slova vždy pochopil, na co se ptám a co vlastně chci
Přál jsem si, aby mi ještě poslal nějaké fotky před mojí 700km cestou a... když mi žádné fotky do večera nepřišly a inzerát dokonce zmizel, volám znovu a dovídám se, že zatímco jsme spolu mluvili a bavili se o autě, někdo ji koupil... zoufalství začínalo přicházet. Jednou vám ji někdo vyfouknout může, ale dvakrát, to už je na pováženou.
Září pryč a ze zoufalství jsem si už řekl, že slevím ze svých požadavků a vemu i NB 1.8. Objevila se hezká nabídka přímo u nás v Hradci Králové, ročník 99, 180k najeto. Volám a dovídám se, že je už rezervovaná a hned další den si má pro ni přijet její budoucí majitel. Zoufalství už bylo v plném proudu - Mazda mě snad nechce. Nebo to byl signál, že ještě není čas a mám čekat na ještě lepší nabídku...
Až se konečně v polovině října objevila úplně perfektní nabídka - 1.8 NBfl 2002 s nájezdem 210k i s hardtopem, údajně ale s mírnou korozí. Za velmi nízkou cenu jsem ale ochotný nějakou rez na autě mít, do svého rozpočtu se vejdu i s vyvařením. Inzerát se objevil online v 9 večer. Zjistil jsem to o hodinu později. Říkám si, že takhle pozdě už bych nikam volat neměl, akorát bych otravoval... volám tedy další den v 8 ráno a co myslíte, rezervovaná. Já se z toho...
Hurá Ale první zájemce neprojevil dostatečný zájem a nevzal ji. Druhý, místní Gomez, váhal, prý ji dokonce málem celou rozebral (
), ale taky ji nevzal. Třetí, nějaký pražák, si měl pro ni přijet v pátek. Mezitím jsem ale já usilovně volal a domlouval, že ji jako opravdu chci, ale v pořadí jsem byl až další.
V pátek 16.10.2015 v 13h mi zvoní telefon: "Pražák nepřijede, přijeďte si pro ni." Domlouvám auto, domlouvám kamaráda na cestu se mnou, domlouvám se s LordemJamesem, který by mi pomohl ji okouknout a řekl svůj názor jako názor někoho, kdo má s Mazdou spoustu zkušeností... všechno klaplo, v půl třetí vyjíždím od Hradce Králové směr Kolín - Vlašim - Tábor, neboť jsme se domnívali, že dálnice bude v pátek odpoledne ucpaná, a to hlavně v Praze. Potkaly nás cestou asi 3 uzavírky, najeli jsme místo 160 asi 200 km, stejně jako bychom najeli po dálnici, ale dojeli.
Ve čtvrt na sedm, těsně před setměním, přijíždíme do vesnice za Pískem, kde měla Mazda čekat. Měl jsem pocit, že pán v telefonu zmiňoval nějaký statek, a vidíme statek, tak zajedeme na statek a tam na nás vyběhnou rytíři ve zbrojích
"Aha, tak tady to asi nebude to ono." Volám pánovi a dozvídám se, že ne statek, ale kostel je ta budova, kterou jsem měl hledat. Vyjíždíme ze statku a naproti nám je kostel, vedle kterého Lord už viděl moji Mazdu.
Cestou, necestou...Když už jsem byl dost daleko od domova, chtěl jsem si Mazdu přivést hned domů. Ještě ten den. To doma ještě skoro nikdo ani nevěděl, že jsem pryč na cestě za dalším splněným snem. Přece těch 2x 200km další den nepojedu znovu a už vůbec ne s Mazdou na podvalu. No, asi by to bylo rozumné, ale byl pátek, skoro 9 večer... Mazda byla dovezená z Německa na kamionu. Neměla vůbec žádnou SPZ, jen aby nevypadala na silnici moc nápadně, tak na sebe dostala nějakou německou hezky s Déčkem, která je dávno odhlášená. Auto tedy bylo odhlášené v Německu, nepřihlášené v ČR. Nemělo tedy ani STK, emise, ještě neprošlo evidenční kontrolou, nebylo pojištěné. A k tomu všemu venku lilo jako z konve.
Přes to všechno jsem do ní sedl a jel velmi poklidným tempem domů. Kubu jsme vysadili u jeho Mazdy kousek za Pískem, samozřejmě nemohla chybět společná fotka obou Mazd
Tam, kde bych normálně jel 90, jsem jel 70, tam, kde bych jel 50, jsem jel 40. Brzda. Ale nějak jsem se necítil na to jet rychleji, ne v prvních minutách.
Ani za sedačkou jsem neměl vůbec pohodlí, po první hodině a půl za volantem mě fakt už bolela pravá kyčle. Říkám si, to snad není možný, takhle nemůžu následující roky jezdit. Pro jistotu sáhnu na páčku posunu sedačky a zjišťuju, že mám sedačku snad o 10 čísel víc vepředu, než může být...
sedačku jsem posunul dozadu úplně na max a dostavilo se až překvapivé pohodlí
Dalším problémem bylo, že jsem v naší groupě jel první já. Kamarád jel za mnou v Seatu Toledo "Scout". To nebylo moudré, ještě jsem vůbec nebyl zvyklý na ten úžasně nízký posed v Mazdě a všechna protijedoucí auta mě hrozně oslňovala, navíc jsem vůbec neznal cestu a ve tmě je zkrátka lépe vidět na cestu z vyššího auta. Telefon s navigací jsem měl v prostoru cup holderu, takže jsem na ni vůbec neviděl, ale lepší místo jsem nevyimprovizoval.
Nakonec jsme dali na Benzině ve Vlašimi kafe a prohodli se, Seat jel první, já druhý. Bylo to o tolik lepší, viděl jsem daleko před sebe díky jeho světlům.
Auto jsem koupil a bylo v něm téměř 3/4 nádrže benzínu, ale i tak jsme se rozhodli v Chlumci nad Cidlinou natankovat. To byla komedie. Stál jsem u stojanu jako debil, prolézal celý auto, mačkal víko nádrže, zkoušel ho podebrat nehtem a nádrž se prostě ne a ne otevřít.
kamarád opakoval moji proceduru, taky bez úspěchu. Nakonec chytře vytáhl telefon a vygooglil, že inženýři z Hirošimy schovali otevírání nádrže do zadního kastlíku středového panelu... ať se přihlásí ten, co to vymyslel.
Domů jsem dorazil před půlnocí a naštěstí bez toho, abych potkal policejní kontrolu...
Home, sweet homePrvní den doma bylo potřeba v autě uklidit - válely se tam náušnice, drobečky za sedačkama, jeden kousek popcornu, dvě náušnice... V rámci možností jsem vyčistil i motor a auto bylo ready na dovozovou STK, emise a evidenční kontrolu.
Takhle smutnej pohled mám večer z okna
Info- rok výroby 2002
- najeto 211k
- 1.8, samosvor, pětistupňový manuál
- hardtop
Plány (v tomto pořadí)
- zapsat do registru, dostat českej techničák a registrační značky
- jezdit, denně a celoročně
- zachovat sériovej stav
- vyměnit všechny kapaliny v autě
- ošetřit rez podvozku a dutiny
- sehnat druhou sadů disků a nové zimáky
- přeleštit přední světla
- vyvařit nosníky
- vyvařit prahy